Bájný Hélios byl makrofotograf

Home  >>  FotoBlog  >>  Bájný Hélios byl makrofotograf

Bájný Hélios byl makrofotograf

16
Bře,2015

1

Heliosi, Heliosi – kdo že vlastně jsi?

Helios 44 – levný vstup do světa starých skel – řekl bych, že zhruba takovou pověst tento objektiv má. Společně s Pentaconem 50/1.8 jde o jeden z cenově nejdostupnějších starých objektivů, kterého jsou plná Aukra, Paladixy a jiné bazary. S cenami začínajícími kolem pěti set korun jde přirozeně o velmi lákavou nabídku pro všechny, kteří hledají světelný portrétní objektiv za pár kaček. Už o něco méně lidí ale napadne, že se tento objektiv může uplatnit i v jiných disciplínách než jen portrét či jiné tzv. „bokehovky“. Přirozeně mám na mysli makrofotografii.

Úvodem bych vám rád odpapouškoval pár nejpodstatnějších faktů, aby si o Heliosu mohli udělat obrázek i ti, kteří o něm nějakou záhadou dosud neslyšeli. Helios-44 58mm/f2 je ruskou kopií německého Biotaru a lze tak říci, že sdílí optický návrh společnosti Carl Zeiss, což už možná někomu něco řekne. Jako většina starých objektivů, i Helios je bytelný kus poctivého kovu a skla. Při jeho výběru narazíte především na dvě verze, a to 44-2 a 44M, které se liší počtem lamel a přítomností antireflexní vrstvy. Kolečkoví nadšenci možná najdou deset důvodů, proč preferovat prvně zmíněnou verzi, v případě maker si ale dovolím tvrdit, že je to vcelku jedno. V případě jakýchkoliv starých skel však nesmíte opomenout pořízení příslušné redukce z patice M42 (případně M39) na bajonet vašeho fotoaparátu, nicméně zpravidla jde o maximálně stokorunovou položku.

Tip: Jestli chcete být vskutku výjimeční, můžete se zkusit poohlédnout po úplně prvních verzích Heliosu označovaných také jako Helios-44 (Start). Tyto kusy mají atypickou 13lamelovou clonu, nicméně rozhodně není lehké (a už vůbec ne levné) je sehnat.

Jak jsem k Slunci přišel

Někteří říkají, že staré objektivy jsou spíše pro starší generace fotografů. S přihlédnutím ke svému okolí s tím musím nesouhlasit. Najde se spousta mladých, začínajících fotografů, kteří jsou ve svém věku přirozeně velmi zvídaví a otevření nejrůznějším experimentům s fototechnikou. Umí googlit a protože právě finanční stránka je pro ně často velmi důležitá, dříve nebo později na téma starých objektivů narazí. Před více než třemi lety se tak stalo i v mém případě. Experimentoval jsem s makrem a nechtěl jsem utrácel za drahé mezikroužky s přenosem clonového čísla – u starých objektivů lze regulovat clonu ručně. Řekl jsem si tedy, že zabiji dvě mouchy jednou ranou a kromě snad použitelné makro sestavy budu mít i vhodný objektiv na portréty. A výsledek?

kkIMG_8072Canon 5D – 1/640s, f2, ISO 50

Xichtíky a kolečka

Nejdřív něco málo k nemakru. Na kolečkové bokehovky i klasické portréty hodnotím Helios, vzhledem k pořizovacím nákladům, jako velmi dobrou koupi, ačkoliv podrobnější zhodnocení v tomto ohledu nechám spíše jiným. Přijde mi jako takový příjemný vstup do světa starých skel, kdy člověk navzdory minimální investici dostane rozumnou výstupní kvalitu a zároveň neocenitelnou zkušenost – ruční ostření a expozice, práce s protisvětlem. Osobně si myslím, že každý fotograf by si měl práci se starým objektivem alespoň jednou za život vyzkoušet, protože jde o jedinečnou zkušenost s nástroji téhož řemesla, avšak z let dávno minulých.

Tip: Pokud Helios již vlastníte a zajímá vás, jak je starý, zkontrolujte jeho výrobní číslo. První dvě číslice značí rok výroby.

Když se člověk podívá na výbavu většiny fotografů, kteří se ve sféře starých skel už nějakou dobu pohybují, pravděpodobně člověku neujde fakt, že téměř nikdo z nich Heliosem už nefotí, nebo jej alespoň nepoužívá jako primární objektiv – a pokud ano, zpravidla jde o mimořádně kvalitní kousky, na které v dané cenové relaci jen těžko narazíte. Existují desítky kvalitnějších starých skel, mnohdy i za desítky tisíc korun. I já jej nedávno vyměnil za Super Takumar 50/1.4. Zkrátka mnoho lidí časem přejde na něco lepšího (a dražšího), nicméně poměr cena/kvalita Heliosu nelze upřít a věřím, že i ostatní bývalí vlastníci na něj stejně jako já vzpomínají jen v dobrém.

Varování: Minimálně v případě zrcadlovek Canon vezměte v potaz, že redukce z patice M42, které mají na zadní straně čip a umožňují tedy fotoaparátu pípnutím a červeným probliknutím příslušného ostřícího bodu indikovat úspěšné zaostření, pracují s Heliosem, kvůli jeho atypické ohniskové vzdálenosti, chybně! V těchto redukcích je implicitně nastavená ohnisková vzdálenost 50 mm, a proto upozornění na zaostření naopak spolehlivě indikuje, že zaostřeno nemáte. Doporučuji  fotit přes živý náhled.

Helios-LidaCanon 600D – 1/500s, ISO 100

Helios s mezikroužky kamarádí

A teď se už konečně dostáváme k makru – tedy k tomu, co vás i nás, tedy především mě, asi zajímá nejvíce. Před Heliosem jsem fotil či se spíše pokoušel fotit reverzním párováním dvou objektivů, což byla sice věc, která měla své výhody, ale počet nevýhod jasně převažoval. Poté, co jsem si hned z jara na svou první opravdovou makrosezónu pořídil kýžený Helios 44M-6, jsem zavítal na eBay a za asi tři stovky jsem si objednal sadu mezikroužků, které měly dohromady 64 mm. Už po prvních zkouškách jsem došel k závěru, že budu muset používat celou sadu a i tak se budu se zvětšením pohybovat pouze někde kolem 1:1,3 – což pro mě bylo lehké zklamání. Nějakou dobu jsem si musel zvykat na docela malou zaostřovací vzdálenost (kolem 8 cm) a každou chvíli jsem něco vyplašil. To je oproti makroobjektivům zkrátka daň za nízkou cenu. Navíc jsem fotil bez blesku, a proto jsem musel nastavovat poměrně krátké expoziční časy (minimálně 1/320s). S citlivostí jsem se pohyboval zpravidla mezi ISO 800 a ISO 1600. Vyšší citlivosti již byly nepoužitelné a i tak se mi sem tam nepodařilo některou zašuměnou fotku zachránit – částečně i proto, že jsem se pro mě ne úplně dostatečné zvětšení pokoušel vykompenzovat velkými výřezy. Nicméně nevelké zvětšení mělo alespoň výhodu v celkem rozumné hloubce ostrosti i při menších clonových číslech (f5,6 až f8).  Jste-li příznivci pouze přírodního světla, tak zde máte důkaz, že i bez blesku lze v této superlevné sestavě vyprodukovat koukatelné snímky a je třeba říci, že se současnou řadou mainstreamových APS-C zrcadlovek na tom se šumem budete pravděpodobně lépe, než jsem byl já s Canonem 600D. Nicméně rozhodně doporučuji si bleskem dopomoci, máte-li tu možnost.

2IMG_0063Canon 600D (64 mm mezikroužků) – 1/500s, f8, ISO 1600, bez blesku

2IMG_0020Canon 600D (64 mm mezikroužků) – 1/500s, f7.1, ISO 1600, bez blesku

Začátkem sezóny druhé jsem začal experimentovat s difuzory na interní blesk, které zde nechci příliš rozebírat, protože jim mám v plánu věnovat samostatný článek – ostatně koho by to podrobněji zajímalo už teď, nechť si projde rozcestník. Díky použití blesku jsem konečně dostal citlivost na únosnou mez (hodnoty ISO 400 až ISO 800) a to i přes to, že jsem o něco více clonil (f8 až f11). Některé fotografie z tohoto období hodnotím jako jedny z mých vůbec nejlepších. Tato sestava mi přijde jako dlouhodobě použitelná a kdyby mě má touha po větším a větším zvětšení nehnala dál, možná by mi sloužila až dodnes. Označil bych ji tedy jako takový univerzální základ – Helios, redukce, jedna sada mezikroužků a podomácku udělaný difuzor. Náklady kolem jednoho tisíce korun. Co víc chcete?

Tip: Článek je sice věnován Heliosu, nicméně obecně platí, že s mezikroužky kamarádí i ostatní staré objektivy s ohniskovou vzdáleností kolem 50 mm. Mezi ty levnější, na které můžete u nás narazit, patří po zmíněném Pentaconu 50/1.8 např. CZJ Tessar 50/2.8 nebo Chinon 55/1.7 (případně jeho kopie Rikenon, Sears a Porst).

3IMG_4047Canon 600D (64 mm mezikroužků) – 1/200s, f10, ISO 400, interní blesk s difuzorem

Canon 600D (64 mm mezikroužků) – 1/200s, f11, ISO 400, interní blesk s difuzorem

Protože jsem se však hnal po zvětšení, už v polovině druhé sezóny jsem si koupil další sadu mezikroužků (dohromady s těmi stávajícími to bylo tuším 105 mm), čímž se mi bohužel vrátilo několik problémů z dřívějška. Dostal jsem se sice na zvětšení zhruba 2,5:1, ale kvůli velmi malé hloubce ostrosti jsem musel více clonit, což mě, navzdory použití blesku, vrátilo na vysoké ISO hodnoty. Mám podezření, že při takto vysokých clonách (f11 až f13) zaúřadovala též čarodějnice jménem difrakce, protože při ořezu fotografie rychle ztrácely ostrost a v mnoha případech nešly vyřezávat skoro vůbec. Navíc se mi zaostřovací vzdálenost smrskla jen na asi 5 cm. I tak se mi s vhodnou postprodukcí podařilo vyprodukovat pár slušných fotek. Každopádně toto množství mezikroužků považuji za už skutečně mezní hranici. Focení není po technické stránce zdaleka tak bezstarostné a člověk musí hodně fotek zachraňovat. I z toho důvodu jsem brzo poté uložil mezikroužky do šuplíku a přesedlal na techniku reverzního uchycení objektivu, o které se taktéž rozepíši v některém z následujících článků (s tímto tempem nejdříve ke konci roku).

Tip: Nejste-li si jistí výběrem redukce či vás zajímají rozdíly mezi jednotlivými typy Heliosů, věnujte pozornost odkazům na konci článku. To samé platí pro ty, kteří by spíše ocenili zkušenosti portrétovkářů a bokehářů.  

S Heliosem jsem tedy strávil necelé dvě sezóny. Hlavní důvod, proč jsem jej nakonec opustil, je popsán výše. Druhý důvod byla nemožnost regulovat zvětšení v reálném čase, což je však spíše otázka pohodlnosti. Chtěl jsem-li zvětšení o něco větší nebo menší, musel jsem pokaždé odebírat nebo přidávat mezikroužek, což se ukázalo jako problém –  časté výměny znamenaly neustálé vystavování zrcátka a snímače fotoaparátu vlivům okolního prostředí. Občas jsem na to prostě kašlal a fotil s větším/menším zvětšením, než bylo v danou chvíli žádoucí, nicméně i tak jsem měl co chvíli na snímači binec. Bylo to zkrátka trochu otravné, ačkoliv s odstupem času si říkám, že jsem možná jen nešikovně komponoval a v mnoha případech naopak méně znamenalo více. Rozhodně nejde o problém, který by vás měl od odradit. Nakonec se k makrům s menším zvětšením (tzv. pseudomakra) chystám vrátit s již zmíněným Super Takumarem 50/1.4 a atypickým telekonvertorem Vivitar 2X Macro Focusing Teleconverer MC, který má regulovatelné zvětšení od 1.4x do 2x. Na tento zjev (nikdy předtím jsem o telekonvertoru s regulovatelným zvětšením neslyšel) jsem taktéž narazil na Aukru a stál mě zhruba stejně jako nejlevnější sada mezikroužků – to jen tak na okraj pro ty, kteří by třeba začali pochybovat o mé věrnosti levné fototechnice.

3IMG_6084Canon 600D (105 mm mezikroužků) – 1/200s, f10, ISO 800, interní blesk s difuzorem

3IMG_5984Canon 600D (105 mm mezikroužků) – 1/200s, f10, ISO 1600, interní blesk s difuzorem

Každopádně co se snažím říci a dokázat je to, že koupí Heliosu s mezikroužky člověk skutečně dostane za absolutní minimum peněz poměrně schopnou makrosestavu. Není to žádná věda, žádná kouzla. Pár dutých trubek, starý objektiv a trocha cviku v terénu. Jde to, z desíti i z pěti centimetrů tu mouchu, pestřenku, skákavku či kobylku dříve nebo později vyfotíte. Nevěřte lidem, kteří říkají, že ne – zřejmě nemají koule na to, aby se o to byť jen pokusili. Chce to cvik, trpělivost a trochu rozvážné koordinace, ale lze se k těm malým hmyzákům a obratlovcům přiblížit způsoby, kdy pravděpodobnost jejich vyrušení klesá na únosnou mez. Mnozí podobné sestavy zatracují, já si naopak cením toho bezprostředního kontaktu s fotografovaným tvorečkem a je mi trochu líto těch, kteří jej zblízka spatří jen přes hledáček fotoaparátu. Tento článek píši v naději, že se najdou lidé, kterým by mohl dopomoci ke stejně klíčovému rozhodnutí, které jsem před lety učinil já a které mi vyneslo spoustu slušných makrofotografií oceněných jak mými kolegy v galeriích, tak sem-tam odbornými porotami, a kterého, přestože v současnosti fotím jiným způsobem, rozhodně nelituji.

Závěrem pár užitečných odkazů, jimž vévodí dva vynikající články od Ondry Uhlíře, jehož práci tímto skládám poklonu:

http://www.ondra-uhlir.cz/2013/08/24/fenomen-jmenem-helios/

http://www.ondra-uhlir.cz/2014/09/20/chci-si-koupit-helios-ale/

http://www.jiri-novak-photo.cz/fotografovani-starymi-skly-c-1-helios-44-2-58mm-f2/

http://www.digimanie.cz/recenze-helios-44m-58mm-f20-m42/5181

http://pavelkarmelita.blog.cz/0904/objektiv-helios-58-2-44m-4-prvni-dojmy

http://camerapedia.wikia.com/wiki/Helios-44

One Comment so far:

  1. Barbora Ullmannová napsal:

    Dobrý den, chci si pořídit mezikroužky k objektivu Helios 44M-4 a Canonu 600D, chtěla bych poprosit o radu. Má to být tělo, redukce, mezikroužky, objektiv nebo tělo, mezikroužky, redukce, objektiv? Dost nad tímto přemýšlím a zatím jsem nikde nenašla odpověď. Popřípadě bych poprosila, zda byste mi nějaké nedoporučil. Předem děkuji za odpověď.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

MakrokalkulačkaDigitální tvorba